1) Pozdní večer, tma, všichni svítí. Na rovné dlouhé silnici I. třídy chci odbočovat doleva a musím dát přednost protijedoucím. Jede jich už málo, není špička. Vidím v dálce (200 m asi) proti sobě světla náklaďáku, kamionu, prostě čehosi velkého. Nic víc. To v pohodě stihnu, říkám si. Přibrzdím a na dvojku v klidu zahnu doleva. Jen co jsem zahnul, slyším zakvičení houkačky, takový to "mňaúúúúú" - a letmo zahlédnu, že kolem mě po pravém boku prolítla motorka určitě dvě kila v hodině. Zahnul jsem a musel jsem zastavit, jak se mi udělalo špatně, když jsem si to celý zpětně uvědomil - že totiž ve chvíli, kdy jsem čuměl proti, jestli něco nejede, tak jsem viděl jen dvě světla - ale to levý bylo (muselo být) světlo tý motorky, PŘESNĚ V ZÁKRYTU s levým světlem kamionu. Žádný třetí světlo tam nebylo. Motorka jela před kamionem a dohromady "tvořily" jeden pár světel, dokonce stejné (podobné) inzenzity, barvy, výšky... Jak byla tma, žádný obrysy ničeho jsem neviděl.

Stalo se na kolínský silnici.
2) Odbočuju z vedlejší na hlavní, a to doleva, čili musím dát přednost oběma směrům. Jenže jede jedno auto za druhým, v takovém tom rozestupu, jak není šance slušně vjet a zařadit se a nikdo nehodlá přibrzdit. (stará Benešovská, špička). Čekám a pak už mě to docela sere... A v tu chvíli zleva náklaďák, zabliká světlama. Říikám si v duchu bohudík, aspoň někdo slušnej, teď eště mrknu zprava, koukám taky zrovna náklaďák, taky bliknul, tak tam vystřelím, abych nezdržoval... jenže stačilo bejt o vteřinu pomalejší a byl bych sešrotovanej, to sem vycítil z jejich brzd a troubení ihned poté. Protože: ONI SE VZÁJEMNĚ TÍM BLIKNUTÍM SVĚTEL ZDRAVILI!!! A na mě z vysoka kašlali a asi ani z tý svý vysoký korby nezahlídli, že tam na vedlejší stojím...
Tak to je celý. Třeba vám to přijde jako historky zelenáče, ale já zase myslim už takovej zelenáč nejsem. Ale pocit, že jsem idiot a čůr... jsem teda pak měl. Takže buďte ostražitý a dvakrát měřte, než někam zahnete. Dobrou s kobrou

