Přikládám podrobnější popis funkce diferenciálu.Vyňato ze skrypt "Motory a vozidla" od Prof. Ing. Alexandra Grečenka, DrSc.(konstruktér převodovek a motorů).
Hlavní převod s diferenciálem
je u pohonů zadní nápravou proveden hypoidním kuželovým soukolím, u pohonů přední přední nápravou a s příčně uloženým motorem čelním soukolím. Kola diferenciálu jsou v obou případech kuželová.
Diferenciál vždy sestává z klece , spojené s talířovým kolem hlavního převodu, která unáší satelity, a ze dvou planetových kol, z nichž každé je propojeno s hnacím hřídelem příslušného kola. Po mechanické stránce je diferenciál jednoduché planetové soukolí, u něhož by centrální a korunové kolo mělo stejný počet zubů a unašeč, představovaný klecí diferenciálu, byl hnacím členem. Ze známého vzorce pro planetová soukolí z1.n1 + z2.n2 = (z1 + z2).nu vychází pro z1 = z2 ...nu = (n1 + n2)/2 , tedy kinematický vztah, který přesně vyhovuje poměrům při zatáčení vozidla, kde rychlost středu vozidla je aritmetickým průměrem rychlostí pravého a levého hnacího kola. Jinými slovy, u vozidla s diferenciálem v činnosti se při pohonu hnací kola vždy řádně odvalují po vozovce.
Co do rozdělení momentů je diferenciál teoreticky děličem vstupního momentu rovným dílem mezi obě kola...M1 = M2 = Mu/2 a celkový moment Mu = M1 + M2 (odvození: podmínky rovnováhy na satelitech). Kromě výhody při jízdě po adhezní vozovce má rovné dělení momentu značnou nevýhodu při odlišných adhezních poměrech na obou kolech, tj. když kupř. jedno z kol prokluzuje (není schopno přenášet moment), druhé kolo rovněž přestane táhnout.
Zlepšení trakčních poměrů se dosáhne těmito opatřeními:
- zařazení uzávěry diferenciálu, což znamená mechanické spojení jeho libovolných dvou členů; z technických důvodů se obvykle propojí ozubovou spojkou jedno z planetových kol s klecí diferenciálu. Výsledkem jsou stejné otáčky obou kol, což znamená, že každé z kol
táhne podle svého zatížení a podle svých záběrových možností (ideální případ).Uzávěra diferenciálu se však použije jen na kritickém úseku trati, jelikož vozidlo je hůře otáčivé a na pevné vozovce by došlo k ntenzivnímu obrušování běhounů pneumatik.
-použitím svěrného diferenciálu, tj. diferenciálu se zvýšeným vnitřním třením, které se dosáhne kupř. lamelovými třecími spojkami mezi zády planetových kol a vnitřními stěnami klece; k sevření lamel se využívá radiální síly, jež u kuželových kol vzniká, a též jiných konstrukčních prostředků. Vznikají brzdné momenty, kterými je rychleji se otáčející kolo přibrzďováno a naopak pomaleji se otáčející kolo poháněno. Z rovnováhy satelitů se odvodí pro tento případ vztah: M1 – M2 = MB (=celkový brzdný moment); je-li v extrémním případě M1 = 0 (hladký led pod kolem), zbývá na druhém kole hnací moment M2=MB. Z toho dále plyne, že účinek samosvornosti se bude zvětšovat úměrně realizovanému brzdnému momentu a hodnotí se tedy svěrnosti diferenciálu:
S = (MB/MU).1OO [%]
Svěrnost tedy značí procento hnacího momentu Mu , které může diferenciál přenést, když jedno z kol není schopno vůbec zabrat; běžný diferenciál bez lamel má S = 10-15 %, s třecími lamelami 20-40 %, ve speciálním provedení pro terénní vozidla až 50 %.
Místo lamelových třecích spojek se rovněž používá viskózni spojka , propojující v místě diferenciálu hnací hřídele obou kol. Tato spojka má sady perforovaných lamel, umístěných ve skříni naplněné fluidoplastickou kapalinou, která během několika relativních otoček lamel ohřátím vytvoří dlouhé molekuly a tím zvýší viskozitu; moment přenášený viskózní spojkou tak závisí na rozdílu otáček hřídelů MB= k. (n1-n2)1/2.
Tak snad je vám to už jasné,ne?
