Napsal: ned 23.04.2006 21:44
Do BMW Palace GRAND Liberec dorazilo tenhle víkend z Mnichova pár předváděček ke svezení, tak jsem se povozil 
.
Hned první jsem dostal do mých tlapiček 630i, krásně do těch pacek padne, sedáky hezky vodí a ten hnusnej interiér se do tohodle auta celkem hodí a vypadá v realu daleko líp než na obrázcích. Šlapu na brzdu, mačkám tlačítko START. Ozývá se nádherný tlumený zvuk naskočí budíky, na StepTronicu řadím D a vyrážíme. Olej má už provozní teplotu, sice s ní jedu hned ráno jako první, ale dostávám informaci, že už jí byli provětrat. Najíždíme na dálnici směr Praha, už před nájezdem jsem si dal manuální řazení. Na palubce svítí rychlostní st. 2., levej blinkr, plynový pedál sešlapuju k podlaze. Opěrky hlavy nám zastavují hlavy abychom si nezlomili vaz, od 4.500ot. začíná peklo, je slyšet nádhernej zvuk motoru, hned jsem v omezovači a řadím 3st. Letíme kolem Hypernovy auto neskutečně táhne a blížíme se k 200km/h, kopu další kvalty nahoru, už nestíhám sledovat ani ukazatel rychlosti, který se zobrazuje i holograficky na čelním skle před řidičem. Následuje levá táhlejší zatáčka, lehce ubírám plyn, projíždíme ji dvoustovkou v naprostým klidu. Povolaný člověk z BMW jako spolujezdec mi povídá, co to má všechno za systémy, díky kterým tu zatáčku, tak lehce projíždíme, auto se nenaklání atd. Stejně ho neposlouchám, tlumeně hraje rádio a já jsem z toho auta vedle, jak nikdy před tím ze žádného. Vyjíždíme ze zatáčky ve 200 zase dávám podlahu, v duchu si neodpustím: „kurva to jedeeeeeeee, já to auto miluju“, jsem v sedmým nebi. Jestli jsem byl před chvilkou ještě trochu ospalej, tak teď už mám víčka definitivně rozlepený od sebe. Rychle se přibližujeme k Oktávce, která jede v levým a rozdává si to s nějakým citroenem. Poprvé musím šlápnout na brzdy. Dávám jim známku jedna s hvězdičkou a to už mně má oktávka na kufru. Asi podřazuje na nižší stupeň, protože se ztrácíme v dýmu a uhýbá do prava. Dva kvalty dolu, plyn, podlaha, proletíme kolem načipovanýho TDI, které se v zápětí ztrácí v masivním zpětném zrcátku. Po asi 10km sjíždíme z dálnice a vracíme se serpentýnama zpět na základnu. Tam to byl teprve zážitek. Plyn, StepTronic, brzda, plyn, StepTronic………………….Šestka mně dostala, ještě jsem z ní nevystoupil a už se mi po ní stýská. Užívám si zbytek cesty. Maník přepíná BC na kameru nočního vidění. Obraz je černobílý, slušně kreslí. Čím světlejší fleky, tím teplejší body. Š120 před námi má úplně rozpálený zadní čelo od motoru
. V zápětí mně telka přestává zajímat, podřazuju, beru šáde z leva a mizíme v zatáčkách.
Ještě jsem se nevzpamatoval ze šestky a už se řítím po dálnici se 745d. Sakra ten diesel s tou almarou, teda slušně cvičí. Motor si krásně tichounce přede a nic nenasvědčuje tomu, že letíme s dvoutunovým autem v dieselu. Maník do mě zase hustí rozumy o výkonu cca 330 PS a krou?áku, asi říká něco 700NM. Vnímám ho jen z povzdálí, protože si užívám pohodlí sedmičky. Sedmička, to je jinej svět. Ani tady mi ta palubovka nepřijde vůbec špatná. Všechno krásně svítí, všechny dostupný údaje krásně čitelný. Ve 200 polykáme KM jako prd a už sjíždíme z dálnice a hurá na okrsku. Řazení na volantu je hodně příjemný a rychle si zvykám. Až budu stařík, tohle je přesně to co si koupím. Teď chci šestku!!!!!!!!!
V zápětí lezu do 730d. Je to individual ve světloulince hnědý kůži. Cestou zjiš?uju, že se mi tenhle interiér barevně strašně líbí. 730d už takový letadlo jako předchozí 2 stroje není, ale pozor, motor táhne hezky 200 jedeme jako nic. Usuzuju, že do dnešní doby, v dnešním provozu, z 0-100 za cca 8,7s se spotřebou kolem 9 l/100km ropy, plně dostačující.
Vždycky jsem spíš tíhnul k pětkám a je tu 530d touring. Hrozně jsem se na ní těšil, o to větší bylo zklamání. Interiér strohej a hnusnej přesně jako na těch fotkách z netu. Větší hluk z venku v porovnání se šestkou a sedmičkama. Nemůžu se zbavit pocitu, že spíš řídím nějakou trojku. Sice jedeme za 7,5l/100km nafty, spíš na pohodu než svižně, ale zklamání velký. Tak tuhle pětku? NIKDY!!! Zlatá e39.
Než dojedeme na základnu, maník se mně ptá: „ A tu 550i jste zkusil?“. „Co, jakou 550i
? Co to je ? To ani nevím, že tam stojí.“ JJ stojí, taková stříbrná nenápadná, tak s tou se svezte. Děkuju a už utíkám k pultu jestli je to pětilitrový hovado volný. Pán co měl teď jet, tak nedorazil, máte dvacet minut. To mi stačí. Sedá ke mně mladej kluk. Startujeme. Na sekvenci SMG řadím zatím D. Před nájezdem na dálnici dávám páku řazení od sebe. Přepínám na manuál, ruce na volant, kde krásně padnou páčky řazení do ruky. Od sebe kvalty dolu a 
kůůůůůůůůůůůůůůůůůůůrva, tak tohle to je masakr. Jedu kudlu po dálnici. Auta uhýbají s dostatečným respektem do prava. Tak tohle je fakt střela. V místě kde máme sjet na okrsku, kam mimochodem přiletíme, než sotva stačím 2x mrknout, říkám smutně asi to vezmeme zpět po dálnici abychom to stihli. Maník odpovídá, když pojedeme trochu svižně, tak to stihneme. Sakra na to jsem čekal, sjíždíme z dálnice a hurá do zatáček. Je to pila, je to pila, je to pila. Nádherně to jede za 19,1 l/100km a kompenzuje mi to zklamání z toho hnusnýho interieru, kterej stejně nevnímám. Stihli jsme celou trasu objet za 21min, s 6er 30min a s kombíkem 45min.
Závěrem, hrozně mně nadchla ta šestka, moc příjemný auto, hezky jede, super sedí, nádherně se vodí, dávám jí 10 bodů z deseti a závidím lidem, co od ní vlastní klíče.
Bohužel jsem sklerotik a zapomněl fotoaparát doma. Je mi to líto, ale fotky nebudou.
.
Hned první jsem dostal do mých tlapiček 630i, krásně do těch pacek padne, sedáky hezky vodí a ten hnusnej interiér se do tohodle auta celkem hodí a vypadá v realu daleko líp než na obrázcích. Šlapu na brzdu, mačkám tlačítko START. Ozývá se nádherný tlumený zvuk naskočí budíky, na StepTronicu řadím D a vyrážíme. Olej má už provozní teplotu, sice s ní jedu hned ráno jako první, ale dostávám informaci, že už jí byli provětrat. Najíždíme na dálnici směr Praha, už před nájezdem jsem si dal manuální řazení. Na palubce svítí rychlostní st. 2., levej blinkr, plynový pedál sešlapuju k podlaze. Opěrky hlavy nám zastavují hlavy abychom si nezlomili vaz, od 4.500ot. začíná peklo, je slyšet nádhernej zvuk motoru, hned jsem v omezovači a řadím 3st. Letíme kolem Hypernovy auto neskutečně táhne a blížíme se k 200km/h, kopu další kvalty nahoru, už nestíhám sledovat ani ukazatel rychlosti, který se zobrazuje i holograficky na čelním skle před řidičem. Následuje levá táhlejší zatáčka, lehce ubírám plyn, projíždíme ji dvoustovkou v naprostým klidu. Povolaný člověk z BMW jako spolujezdec mi povídá, co to má všechno za systémy, díky kterým tu zatáčku, tak lehce projíždíme, auto se nenaklání atd. Stejně ho neposlouchám, tlumeně hraje rádio a já jsem z toho auta vedle, jak nikdy před tím ze žádného. Vyjíždíme ze zatáčky ve 200 zase dávám podlahu, v duchu si neodpustím: „kurva to jedeeeeeeee, já to auto miluju“, jsem v sedmým nebi. Jestli jsem byl před chvilkou ještě trochu ospalej, tak teď už mám víčka definitivně rozlepený od sebe. Rychle se přibližujeme k Oktávce, která jede v levým a rozdává si to s nějakým citroenem. Poprvé musím šlápnout na brzdy. Dávám jim známku jedna s hvězdičkou a to už mně má oktávka na kufru. Asi podřazuje na nižší stupeň, protože se ztrácíme v dýmu a uhýbá do prava. Dva kvalty dolu, plyn, podlaha, proletíme kolem načipovanýho TDI, které se v zápětí ztrácí v masivním zpětném zrcátku. Po asi 10km sjíždíme z dálnice a vracíme se serpentýnama zpět na základnu. Tam to byl teprve zážitek. Plyn, StepTronic, brzda, plyn, StepTronic………………….Šestka mně dostala, ještě jsem z ní nevystoupil a už se mi po ní stýská. Užívám si zbytek cesty. Maník přepíná BC na kameru nočního vidění. Obraz je černobílý, slušně kreslí. Čím světlejší fleky, tím teplejší body. Š120 před námi má úplně rozpálený zadní čelo od motoru
. V zápětí mně telka přestává zajímat, podřazuju, beru šáde z leva a mizíme v zatáčkách.
Ještě jsem se nevzpamatoval ze šestky a už se řítím po dálnici se 745d. Sakra ten diesel s tou almarou, teda slušně cvičí. Motor si krásně tichounce přede a nic nenasvědčuje tomu, že letíme s dvoutunovým autem v dieselu. Maník do mě zase hustí rozumy o výkonu cca 330 PS a krou?áku, asi říká něco 700NM. Vnímám ho jen z povzdálí, protože si užívám pohodlí sedmičky. Sedmička, to je jinej svět. Ani tady mi ta palubovka nepřijde vůbec špatná. Všechno krásně svítí, všechny dostupný údaje krásně čitelný. Ve 200 polykáme KM jako prd a už sjíždíme z dálnice a hurá na okrsku. Řazení na volantu je hodně příjemný a rychle si zvykám. Až budu stařík, tohle je přesně to co si koupím. Teď chci šestku!!!!!!!!!
V zápětí lezu do 730d. Je to individual ve světloulince hnědý kůži. Cestou zjiš?uju, že se mi tenhle interiér barevně strašně líbí. 730d už takový letadlo jako předchozí 2 stroje není, ale pozor, motor táhne hezky 200 jedeme jako nic. Usuzuju, že do dnešní doby, v dnešním provozu, z 0-100 za cca 8,7s se spotřebou kolem 9 l/100km ropy, plně dostačující.
Vždycky jsem spíš tíhnul k pětkám a je tu 530d touring. Hrozně jsem se na ní těšil, o to větší bylo zklamání. Interiér strohej a hnusnej přesně jako na těch fotkách z netu. Větší hluk z venku v porovnání se šestkou a sedmičkama. Nemůžu se zbavit pocitu, že spíš řídím nějakou trojku. Sice jedeme za 7,5l/100km nafty, spíš na pohodu než svižně, ale zklamání velký. Tak tuhle pětku? NIKDY!!! Zlatá e39.
Než dojedeme na základnu, maník se mně ptá: „ A tu 550i jste zkusil?“. „Co, jakou 550i
? Co to je ? To ani nevím, že tam stojí.“ JJ stojí, taková stříbrná nenápadná, tak s tou se svezte. Děkuju a už utíkám k pultu jestli je to pětilitrový hovado volný. Pán co měl teď jet, tak nedorazil, máte dvacet minut. To mi stačí. Sedá ke mně mladej kluk. Startujeme. Na sekvenci SMG řadím zatím D. Před nájezdem na dálnici dávám páku řazení od sebe. Přepínám na manuál, ruce na volant, kde krásně padnou páčky řazení do ruky. Od sebe kvalty dolu a kůůůůůůůůůůůůůůůůůůůrva, tak tohle to je masakr. Jedu kudlu po dálnici. Auta uhýbají s dostatečným respektem do prava. Tak tohle je fakt střela. V místě kde máme sjet na okrsku, kam mimochodem přiletíme, než sotva stačím 2x mrknout, říkám smutně asi to vezmeme zpět po dálnici abychom to stihli. Maník odpovídá, když pojedeme trochu svižně, tak to stihneme. Sakra na to jsem čekal, sjíždíme z dálnice a hurá do zatáček. Je to pila, je to pila, je to pila. Nádherně to jede za 19,1 l/100km a kompenzuje mi to zklamání z toho hnusnýho interieru, kterej stejně nevnímám. Stihli jsme celou trasu objet za 21min, s 6er 30min a s kombíkem 45min.
Závěrem, hrozně mně nadchla ta šestka, moc příjemný auto, hezky jede, super sedí, nádherně se vodí, dávám jí 10 bodů z deseti a závidím lidem, co od ní vlastní klíče.
Bohužel jsem sklerotik a zapomněl fotoaparát doma. Je mi to líto, ale fotky nebudou.
ale preji ti to 
. Buď 6er nebo sedmu 
