Tohle je průšvih obou stran a to ti řekne každý soudný člověk.
Nebudeme spekulovat, protože o tom své víte asi jen vy dva.
Otázka je, zda-li si půjčoval již s vědomím, že to nevrátí. To ať si v hlavě přechroupe on sám. I když chápu, že to tebe nemusí vůbec zajímat.
Ale patrně ano, protože evidentně moří dluhy zase dalšími půjčkami, což je cesta do pekla.
Pozice věřitele:
Mám u lidí docela hodně peněz. Po praxi se soudy a právníky, které mne stály několik desítek tisíc úplně zbytečně, protože legislativa je taková, jaká je a právník zastává právo v této zemi a prvotní je zájem o spravedlnost, nikoliv však o podstatu věci, vrácení dlužné částky. Dál to rozebírat nebudu. To, že nejsem schopen ovlivnit, aby dlužníci dostáli svým závazkům, je můj problém. Špatně jsem si to zkrátka ošéfoval a teď jsem v pozici takové, že spoléhám na soudnost každého z nich a jsem rád, za každou splátku, protože vidím, že se snaží alespoň někdo nějakým způsobem dluh umořit. Jsou mezi nimi i mrtví brouci. Většina to jsou moji známí a bývalí kamarádi. Bohužel..
A dojel jsem v podstatě na to, co bylo výše zmíněno. Rodina a jim blízcí, nemoci dětí a domácích mazlíků a podobně. Také "já beru až 15 dne v měsíci, auto potřebuji pro každodenní ježdění s dětmi a do práce" a podobně.
Pro mne je toto jen ponaučení. Už nikdy více!
Díky mé najivitě jsem se do finančních problémů dostal i já sám, protože přišli povodně, lidi neměli peníze na nic a pojišťovny zamázli plnění pojistných událostí a já byl namydlený. Neměl jsem na provoz ani na materiál.
Venku mi stálo 10 opravených aut a já čekal na zázrak a doufal, že si pro ně majitelé brzo přijdou. Mimochodem dvě mi tam stojí do dnes a né žádné vraždy.
Pozice dlužníka:
naprostá vysmátost. Když nemá, tak nemá. I směnka je k ničemu, pakliže člověku nemáte co vzít.
Smutné je, když potřeboval kamarád a pomohl jsem mu, když mu filatelista doma polepil nábytek a elektroniku bylo to fajn. Když jsem potřeboval já překlenout jeden měsíc, hned mě napadl on, za kým si půjčit. Nedávno prodal chalupu, tak nebude sebemenší problém. A věřte, že se na mě totálně vy.ral s kecama, že mu to manželka nedovolí. To by jeden blil.
Proto již nepůjčuji a nepracuji na dluh. Mám božskej klid.
Když jsem půjčil, tak jsem byl ve finále já ten, kdo je hajzl, protože chce peníze zpět a nechápe situaci. A bylo po kamarádství.
Když jsem auto opravil a vyjelo z dílny bez placení, jen 10% lidí splnilo to, na čem jsme se domluvili.
Již nemám nervy ani čas na to, někoho věčně navštěvovat a dokolečka mektat to samé s nějakými věčnými nikam nevedoucími dohady.
A do všeho doma poslouchat, "no tatínku zachránče, podívej, kam jsi to až dovedl. Kdo teď zachrání nás?"
Kdo půjčí, sere si sám veget. Toť vše.
Jééé, to jsem se ale rozepsal..
Už nejsem nejmladší mno. Hodně mám za sebou a málo před sebou.
Jirka Paroubek říkal že dluhy se platit nemusí ...
